Polský box vydaný firmou Carisma Entertainment Group obsahuje kromě recenzovaného disku i následující filmy Alfreda Hitchcocka:

• „Číslo sedmnáct” („Number Seventeen”)
• „Muž, který věděl příliš mnoho” („The Man Who Knew Too Much”)
• „Třicet devět stupňů” („The 39 Steps”)
• „Čtyři agenti”** („The Secret Agent”)
• „Sabotáž” („Sabotage”)
• „Zmizení staré dámy” („The Lady Vanishes”)
• „Hospoda Jamajka” („Jamaica Inn”)

Zvuková verze filmu „Její zpověď” („Blackmail”) na recenzovaném disku nerespektuje originální poměr stran 1,19:1 (stalo se tak v důsledku přidání zvukové stopy na filmový pás na úkor obrazu; němá verze filmu má originální poměr stran obrazu 1,33:1). Ze srovnání s disky z KM Records a HCE / Reflex (podklady dodané firmou Canal plus) je zřejmé, že jde o výřez z obrazu. Otázkou je, zda tak učinil vydavatel či autor použitého masteru svévolně, či zda nejde jako u některých zahraničních budgetových verzí filmu o přepis z verze pro 16 mm film (k převodu do jejího poměru stran 1,33:1 došlo vyříznutím z originálního záznamu již během přenesení z původního 35 mm filmu - viz. např. zde).***

Zajímavé je vždy sledovat genezi recenzovaného disku podle srovnání kazů, jež se v obraze vyskytují. Na zde recenzovaných discích nacházíme vady společné všem verzím - jako příklad nám může posloužit následující dvojice snímků...

...či srovnání snímku pro film možná „nejprofláklejšího”:

Výše uvedené příklady jasně vypovídají o prapůvodní společné předloze. Mnohem zajímavější je však existence kazů, jež jsou společné oběma „vyřezaným” verzím od KM Records i CEG, nikoliv však verzi distribuované francouzským Canal plus. Jde tedy o kazy vzniklé na „společném předkovi” obou těchto přepisů, jež však musely vzniknout až po „oddělení” od „hlavní vývojové linie”. Jelikož jde o kazy banální, nepředpokládám, že zrovna s nimi by si Canal plus dával práci je retušovat a jiné (stejně banální) při tom nechat bez povšimnutí. Takovým příkladem může být bílá skvrna na zdi za zády prostředního muže v tmavém na našem následujícím srovnání, jež je společná oběma „vyřízlým” verzím:

Polské titulky jsou vyvedeny velmi drobným pastelově žlutým písmem. Jejich nasazení proti dialogům je však velmi nedbalé.

Na závěr již jen malá ukázka toho, jak vyloženě nekvalitní přepis obrazu může naopak skrýt i jeho vážné nedostatky...

...a jeden odkaz na hitchcockovskou wiki s komentáři četných dalších vydání režisérových filmů.

Disk by měl být chráněn aplikací FOTA proti kopírování. Její účinnost je ovšem problematická.

* Polský lektor (voice-over) - čtený překlad jedním hercem přes původní znění.
** Jde o distribuční název (podle WOOD Robin: Alfred Hitchcock a jeho filmy, Orpheus, Praha 2003, s.206), zažitý je ovšem i prostý překlad „Tajný agent”.
*** Podle popisu přesvícení bílé a ztráty detailů tomuto odpovídá ještě výrazněji vydání od KM Records.

Vyšlo na stáncích 12.11.2009 v edici FilmX pod pořadovým číslem 71. Disk obsahuje zvukovou verzi filmu v originálním poměru stran 1,19:1 (zbylý prostor do formátu 1,33:1 vyplňoval na filmovém pásu zvukový záznam - němá verze filmu je tak širší než zvuková). Master pochází z nabídky francouzské společnosti Canal plus (disponuje filmem, jenž byl dlouhá léta volný pod licencí Public Domain, od r. 2005).*

Kromě formátu, způsobu a kvality přepisu se od zbylých zde recenzovaných vydání liší též poctivějším postojem ke kazům na filmovém pásu; nezapírá je, a to i přesto, že lepší podání filmu samotného přináší i lepší podání těchto chyb, jak dokladují následující srovnání:

Tato filosofie je patrná i v místech, kde je původní filmový pás porušen zásadně. Je svým způsobem paradox, že scénu zachraňovanou na filmovém pásu slepkami najdeme „restaurovanou” (rozuměj - ošetřenou vystřižením) právě na vydání obrazově výrazně slabších konkurenčních discích.

Ukázkovou scénu nejlépe demonstruje následující sekvence snímků:

Autorkou českých titulků je Barbora Knobová, authoring disku provedla tradičně firma Brickbox Digital Media.

* Na přebalu digipacku je uveden copyright na britskou odnož Canal plus v této podobě:

© 1929 CANAL+ Image UK Ltd.

Vydání distribuované sítí prodejen Levné knihy je odstrašujícím příkladem disku, jehož hodnotu lze ocenit nanejvýš jako pivního tácku. Snad žádné jiné (a to ani budgetové) vydání v zahraničí, z něhož jsou na internetu dostupné náhledy, se nevyznačuje tak špatnou kvalitou obrazu, že by je poměrně spolehlivě přebila i volně šiřitelná verze filmu ze serveru Archive.org (archiv volně šiřitelných děl uvedených pod licencí Creative Commons, či děl, jimž vypršela autorská práva a stala se volně dostupná pod licencí Public Domain). Ta je přitom vyvedena pouze v „úsporném” kodeku Xvid (720x576, 29,99 fps, 700 MB).

Na prvním příkladu si můžeme názorně demonstrovat, jak obrazová kvalita filmu z produkce KM Records likviduje umění režiséra...

...a to i ve srovnání s výše uvedenou Xvid verzí od Archive.org.

Přestože je originálním poměrem stran zvukové verze filmu 1,19:1, nabízí nám jej KM Records stejně jako polská Carisma Entertainment Group v „plném rozlišení” 1,33:1. Toho je dosaženo bezohledným výřezem z filmového pásu.

Po vložení disku do mechaniky nás oblaží nové logo ve světě českých DVD - mně dosud neznámá (a také nevygooglovatelná) firma Eyes Ears Production (nepředpokládám, že by šlo o kanadskou kapelu). Jelikož je v záhlaví titulků uvedeno, že je jejich autorka Irena Příbová přeložila v roce 2008 pro jistou firmu EEP, dá se očekávat, že Levné knihy, potažmo KM Records, objevily „novou hvězdu” českého authoringu. Škoda jen, že tito tvůrci zanedbali i korektury uvedených titulků.

Na závěr snad ještě k samotnému menu filmu. Nechápu a nepochopím, jak s filmem „Její zpověď” souvisí Dvořákova „Novosvětská”. Spíše si zde jen někdo šetřil práci či peníze.