Nově restaurované vydání filmu upravuje a odstraňuje většinu nejzávažnějších nedostatků obou předchozích vydání na DVD, či na disku Blu-ray. Jisté rozpaky cítím stále z barevného podání, jež se místy utápí v sametovém žlutavém závěsu. Za tisíc slov poslouží nejlépe porovnání totožného snímku z restaurované verze filmu a z verze nerestaurované v dokumentu "Filmový dobrodruh Karel Zeman". Nechám na každém, ať si vybere. Já budu stále doufat, že jednou vyjde "definitivní verze".

Přebal mého exempláře svými rozměry mírně přesahuje prostor vymezený konstrukcí použité krabičky Elite (je o cca 1 mm delší než přebal Barona Prášila), a tak se pod fólií lehce krabatí.

Vtipný bonus z dílny UPP shrnující postup restaurování obrazu filmu ztrácí pro anglického diváka neexistencí lokalizace část svého kouzla...

Podklady k filmu pocházejí z restaurované verze MKZ/Bonton, podobně jako v případě Barona Prášila je mírně projasněnější. Zajímavým bonusem je částečná rekonstrukce dobové anglicky dabované verze filmu.

Na rozdíl od svého vydání Ikarie XB-1 (2019), kde se Second Run omezil jen na ukázky úvodních a závěrečných titulků americké anglicky dabované verze, přistoupil k možnosti představit divákům specifickou mutaci filmu kreativněji. Zatímco Ostalgica představila svou DEFA variantu Krakatitu celou, rozhodl se Second Run obě verze - americkou i českou restaurovanou - sloučit, a to bez ohledu na propastný rozdíl v kvalitě obou záznamů (o rozdílech mezi oběma verzemi blíže text Petra Gajdošíka na webu Nostalghia.cz).

Stejně jako v případě criterionského vydání nám i vydavatel z ostrovů předkládá spíše částečnou rekonstrukci původní americké podoby díla tak, jak ji vytvořil a popsal Derrick Davis. V obou případech je základní filosofie této rekonstrukce stejná. I letmé porovnání však dává tušit, že si každý z vydavatelů připravoval daný sestřih sám, a to nejspíš i z vlastních podkladů. Britské snažení vyznívá v této souvislosti poměrně tristně a poráží svého konkurenta snad jen v míře kontrastu "amerických" částí. O to nečekanější je pak rozdíl barevného podání částí "českých" vůči originálnímu rekonstruovanému vydání na tomtéž disku Second Runu.

Českou stranou dodaný materiál byl tedy Brity prostříhán, doplněn o "americký" úvod i závěr a nasazen na anglickou zvukovou stopu. Spojení nesourodých podkladů o různém fps si vynutilo buď konverzi na straně amerických dotáček a zvuku (přičemž úprava zvuku by byla nejsnazší), nebo na straně českých podkladů. SR se rozhodl pro druhou z možností a upravil snímkovací frekvenci remasterovaných částí na 29,970 snímků za sekundu pomocí pravidelného zduplikování každého čtvrtého snímku:

První přechod mezi oběma podkladovými materiály nastává ve tmě jeskyně. Vy si jej uvědomíte především díky změněné kvalitě obrazu, následně si všimnete i odlišností ve výstroji a oděvu herců. Jak již upozornil Petr Gajdošík ve svém textu, jsou v americké verzi filmu vystřihány všechny záběry do kroniky. Americký producent zjevně necítil potřebu tyto záběry dotáčet, a tak zvolil nejjednodušší cestu střihačských nůžek. Technici firmy Second Run toto respektovali a v příslušných pasážích provedli obdobný střih (míru přesnosti vůči americké verzi nemáme jak posoudit).
Nejméně jednu z takových výpůstek však provází střih rozsáhlejšího rázu (a díky němu schází tomuto vydání též předposlední záběr našich porovnávacích náhledů jednotlivých vydání na konci recenze). Dovolíme si vám jej zde přiblížit více, a to i z toho důvodu, že jde o poměrně zajímavou pasáž z hlediska prosté filmařiny - o propojení živých herců a dobových triků nemluvě. K popisu využijeme čísla snímků, náhledy a časy z restaurované české verze filmu na tomtéž disku. Ty berte spíše orientační.

Začínáme v čase odpovídajícímu zhruba 1:05:44 české verze, respektive 1:06:22 verze americké. Hoši vplouvají do mlhy, jež předznamenává prolnutí mezi geologickými epochami. To samo vyžaduje sáhnout po kronice (v levém sloupci je střih český, v pravém pak střih "americký").

Od tohoto okamžiku se obě verze filmu začnou lišit a...

...na snímku 96802 české verze filmu (119363 americké) se po necelé minutě a půl (minutě a sedmi sekundách, pomineme-li obligátní pohled do kroniky) obě verze opět spojují panoramatickým pohledem do majestátního celku prvohorních lesů. Způsob, jakým se k němu Karel Zeman propracoval, připomene svým vyzněním o čtyřicet let mladší snímek Jurský park Stevena Spielberga (první setkání s brontosaury na planině). Karel Zeman jen více pracuje s velikostí záběru a ohniskem naší pozornosti.

Putování českých hochů končí logicky na březích oceánu staršího kambria. Zatímco se v české verzi filmu naši cestovatelé časem vydají pátrat po březích, aby nalezli druhého trilobita a tím uzavřeli svůj příběh, následuje v americké verzi didaktická vsuvka s pohledem do starohor (proterozoikum), prahor (archaikum) a snad i do hadakia. Ta je zastoupena záběry na sopky, lávu a jakési útvary - nejspíš prvotní organismy. Utajení přechodu mezi oběma dostupnými materiály bylo v tomto případě prakticky neřešitelné. Technici jej tak učinili střihem při pohledu na rozbouřenou hladinu oceánu mezi snímky č. 142123 (poslední z restaurované verze) a 142124 (první z konce verze americké).

Vždycky jsem jako dítě dumal, jak obtížná a nebezpečná musela být pro hochy bez člunu jejich cesta zpět do naší doby. Skutečně to jitřilo mou fantazii a nabízela se tak nesčetná, byť filmem nevyřčená, dobrodružství. Podobných útrap byli mladí poutníci z USA svým probuzením ušetřeni. Nám pak americký přídavek znemožnil vložit do výběru ke srovnání též záběr poslední. Namísto toho tedy nabízíme zájemcům několik náhledů z amerických částí filmu.

US verze Cesty do pravěku z roku 1960. Sestavil Derrick Davis a Criterion Collection. Zvuková stopa a americkým distributorem dotočené scény byly doplněné z 16mm filmové kopie ze sbírek Kongresové knihovny.

Na rozdíl od Second Runu se New York v americkém vydání jeví stát pevně a neochvějně!