V devadesátých letech minulého tisíciletí pronikla 3D animace i do dílen profesionálů bavících se po pracovní době, poloprofesionálních grafiků i tvůrců amatérů. Technická omezení doby a cena modelovacího i renderovacího software však byly dosud ještě příliš vysoká a open source aplikace typu Blender čekaly na svůj rozvoj. V neposlední řadě byla i poměrně náročná distribuce takto vzniklých dílek. Internet (minimálně v našich zeměpisných šířkách) zažíval svůj vytáčený pravěk, data se nosila po disketách, DVD čekalo na své rozšíření a většina pevných disků v domácích 486-kách se pyšnila kapacitou několika stovek MB.
     Filmečky vzniklé v této době tak byly především krátké. Jednalo se v zásadě jen o gagy rozehrávající jeden nápad, často za pomoci parodování filmových klišé či žánrových pecek typu Matrix. Každý byl spíše výkřikem "To bych zvládl také!", než plnohodnotným dílem.
     Nejenom děj, i postavy tak byly většinou spíše jen stylizovanými, hlavně však jednoduchými. Mohli jsme se tak setkat s rýží hájící samurajskou čest ("SamuRice"), extrémně sprostou spaceoperu ("Tripping the Rift") vyznačující se slovníkem protkaným sprostotami v míře větší než malé (a dvojicí extrémních ňader podléhajících zákonům umělé gravitace), či zabijáckou fazolí v podání Jeffa Lewa ("Killer Bean" a "Killer Bean 2: The Party" remasterovaným i do HD verze 2.1).
     Jak šly roky a rostl výkon domácích počítačů i dostupnost software, začala místo výše zmíněných srandiček vznikat i v (polo)amatérských podmínkách díla šlapající minimálně svým technickým zpracováním všem pixarovkám téměř na paty stínů. Vždyť jen takový demonstrátor možností "Elephants Dream" a ráj chlupatosti (a extrémně zlé veverky) "Big Buck Bunny" vytvářený důsledně za pomoci open source softwaru a licence Creative Commons zřetelně posunuly hranice tvůrčích možností nikoliv k milníku ceny a dostupnosti vybavení, nýbrž pouhé výdrže, dovednosti a odhodlání každého, kdo by rád byl tvůrcem. Oba výše zmíněné projekty vzniklé ve spolupráci s programátory Blenderu si kromě běžného stažení zdarma můžete zakoupit i na datových médiích a podpořit tak tvůrce. Velmi napjatě jsem na podzim roku 2010 vyhlížel třetí z řady projektů jménem "Sintel". Ten již nabízel příběh a byť jej ještě nedokázal zcela využít (na to je film příliš krátký), posunul celý projekt o značný kus dál a dočkal se i převodu na 35 mm filmový pás.
     V žádném případě bych však nečekal, že se některé z dílek předchozí "gagové" generace dostane na oficiální nosiče oficiálních distributorů - a to rovnou v podobě celovečerních filmů. Hned dvěma z nich se to ovšem v nedávné době podařilo - a dokonce i na území ČR.
     Dřívější "Tripping the Rift: The Movie" (dočkal se dokonce i podoby seriálu, u nás odvysílaného jako "Hvězdné hádky") jsem v zájmu vlastní duševní rovnováhy ignoroval a dodnes si nejsem jistý, zda šlo o přelud spatřený na stánku, či skutečně u nás vydaný disk. V každém případě jsem si neuměl představit ještě větší dávkování sprostoty a adolescentního humoru, než jaké se mi dočkalo v původním několikaminutovém klipu.
     Do "Killer Beana" jsem však po krátkém váhání přeci jen investoval. Byl jsem... zvědavý. A byť se film nedočkal na ČSFD dvakrát příznivého hodnocení, nelitoval jsem. Ano, film je stále a především parodií na žánrová díla. Je plný okázalých přestřelek, drsných slov pronášených ještě drsnějšími fazolemi. I na konspiraci a kung-fu dojde. Potud žádné překvapení. Ale zklamán jsem určitě také nebyl.
     Znalce původních filmů potěší zdokonalené renderování zbraní, které mají konečně otvor v hlavni a při střelbě se pohybuje závěr. Přísně hlídaná hra odrazů ve sklech, tmavých brýlích i lesklém povrchu zbraní a očí postav také potěšila. A potěšil i fakt, že si fazole zachovaly svůj původní design, byť zjevně "zastaralý" (rty pouze přilepené na tělo bez ústní dutiny).
     Přes všechnu pečlivost se však Jeff Lew chyb nevyvaroval. V efektní přestřelce nezůstává na betonu ani stopa po kulkách, jež přitom zdvihly celé sloupce betonové suti, stejně jako se hrdinova pistole zaboří v jednom z okének zpola do cihlové zdi. Ale kdo by na to dbal?

Někoho také může zamrzet absence původní pointy, jež padla za oběť rozsáhlejšímu příběhu, a to přesto, že je děj "Killer Bean 2: The Party" (rozuměj: "celá přestřelka") využit z části v úvodní scéně filmu (Některé z choreografických vychytávek se pak přesunuly do bitky pozdější).

Hodnocení disku
Disk je holý, což je škoda. Bylo by zajímavé, kdyby kromě samotného filmu přinesl i jeho prapůvodní verze, včetně bližších informací o historii vzniku. Osobně se obávám, že vydavatel sám zcela netušil, co ve skutečnosti vydává. Zarážející je především totální nejednotnost překladu. Film, jenž je v titulcích i v menu disku nazýván "Zabiják Bean" (a proč ne Fazole?) podle originálního "Killer Bean Forever", se schoval do pošetky s hrdým "Kill Bean". Na názvu jakého filmu se snaží český distributor parazitovat, je zřejmé stejně hodně, jako hodně je to blbé (Odmítám ovšem domýšlet atkinsonovské konotace polopřeložené verze "Zabiják Bean").
     Nevyrovnanost překladu pokračuje i během filmu samotného bez ohledu na to, zda hovoříme o dabingu či o přesnějších titulcích. Potkáváme se tak s "lidmi" i tam, kde originál trvá na fazolích, stejně jako se příběh odehrává v Bean Townu, namísto v příhodnějším Fazolově (tedy nejde-li o odkaz na "China Town", jenž je ovšem sám o sobě čtvrtí).
     Ale dost již o tom. Raději si tu zabijáckou fazoli pusťme sami. A pak nastartujme Blendra a Gimp a natočme si vlastní a lepší pixarovku!