"Odlehčená varianta" stánkového vydání filmu v pošetce z roku 2010. Samotná zvuková i obrazová stopa jsou totožné s již dříve recenzovanou variantou, bonusy jsou prakticky nulové.

Obraz o větším kontrastu je poměrně zaprášen, místy ušpiněn, občas jsou zřetelné fyzické vady na filmovém pásu. Zajímavé je porovnání vad s východoněmeckou verzí filmu, stejně jako s verzí restaurovanou. Zjevně i toto - rozhodně ne čisté a bezkazové vydání - prošlo fází částečných oprav (například nahrazením poškozeného okénka okénkem duplicitním). Animace níže názorně demonstruje, jakým způsobem (vkládáním duplicitních snímků, prázdných okýnek atp.) pracovali vydavatelé a restaurátoři při přípravě filmu, aby se nakonec v určitou chvíli sešli všichni na odpovídajícím snímku a divák si žádné z úprav nevšiml.

Podobným způsobem je u vydání FEXu též zduplikován snímek 136832 (viz poslední z ukázek níže) do snímku 136831. Nepředpokládáme, že by šlo o jediná takto ošetřená místa. V kontextu všeho prachu, škrábanců a dalších nečistot je zajímavá též absence prolínací značky po zhruba 18 minutách filmu (srovnej s východoněmeckou verzí, s níž má toto DVD vydání četné společné kazy). Svým způsobem tak vstupuje do hry opět otázka, zda na restaurovaný film prolínací značka patří či nikoliv.

Dne 7. 2. 2019, tedy zhruba rok a půl po uvedení BD a DVD na trh, byla Národním filmovým archivem umístěna ve vysokém rozlišení na YouTube kanál Česká filmová klasika i restaurovaná podoba filmu Krakatit. (Na kanále spolupracují vedle NFA též Státní fond kinematografie, DILIA, a Blue Sky Film Distribution, a.s.)
Co je hlavní ideou NFA pro zveřejnění snímku na volně přístupné streamovací platformě, se lze jen dohadovat. Paralelně s tím totiž prodává NFA svůj Blu-ray za 449,- Kč, k vydání BD se rozhoduje též německá firma Ostalgica. Ve světě ukoptěného a neúspěšného boje proti pirátům, se zdá podobně vstřícný krok až pošetilý. Cítím, že určitou roli může sehrávat odlišný způsob financování NFA a restaurování jeho filmů, jež jej nečiní existenčně závislým na prodeji médií. Zároveň lze vnímat tento kanál jako reklamu na daný snímek, asi jako když různé kapely dnes zpřístupňují zdarma vlastní produkci v mp3, aby nalákaly posluchače k návštěvě živých vystoupení, protože zjistily, že souboj s piráty nelze za stávajícího stavu společnosti vyhrát.

Svým způsobem dnes řeší filmový svět podobné problémy, jaké postihly ten hudební. Na vině je především technický pokrok, enormní zrychlování internetu i objemu kolujících i ukládaných dat. Zda se i diváci vydají cestou posluchačů, kde je kvalita záznamu a reprodukce doménou spíše fajnšmekrů a sběratelů a hlavní masa se spokojí s kvalitou sníženou, avšak snadno a kdekoliv dostupnou pomocí streamování, se teprve ukáže. Pravdou totiž je, že kde solidní mp3 vyžaduje zkušené či citlivé ucho, aby vynikly jeho nedostatky, tam jsou vizuální důsledky maximální komprese (byť moderními kodeky) a přizpůsobení nízkému datovému toku přeci jen až příliš často zřetelné na první pohled. A nemusí jít přitom jen o VoD služby (ať již platíme za zhlédnutí, stažení či formou předplatného) jako Aerovod, Netflix, HBO Go, Filmbox a další (Rostou jako houby po dešti a s nimi stejně inflačně narůstá masa obsahu se všemi důsledky, jež to, možná paradoxně, může mít pro samotné tvůrce i diváky. To je ovšem již téma na jinou úvahu, včetně otázky nepředvídatelné životnosti takto nastřádané... lze u předplatného vůbec hovořit o videotéce?).
Vzato kolem a kolem, je v tomto světě pro přežití relativně nákladných a málo skladných DVD či BD nosičů největším nepřítelem technický pokrok, jenž je zrodil. Jak dlouho lze ještě přesvědčovat diváka, že když už svou stále rostoucí videotéku VHS vyměnil za DVD a tu zase za BD a tu za UHD, bude ji třeba k tomu "pravému filmově filmovějšímu prožitku" vyměnit a zaplatit znovu? Již dnes se, dle mého soudu, dostáváme do situace, kdy vidíme starší filmy tak, jak je nikdo před námi (s výjimkou restaurátorů), neuviděl. Vlastně ani tvůrci sami!
Největším přínosem fyzických médií je zatím stále ještě objem dat, který se na ně vejde. Funkce hmotného artefaktu má svou váhu bezesporu také - minimálně do prvního stěhování. Někdy však nabývá rozměrů až bizarních. Skutečně si žádá většinový zákazník ochotný média ještě kupovat neskladné krabice plné merchandise? A kolik hlav opic nebo vetřelčích vajec si nakonec koupí?
Jak do celé věci promluví technologie 5G se ještě ukáže. Prostory na serverech již nejspíš jsou. Stejně tak nás nejspíš čeká zjednodušení bobtnajícího ekosystému streamovacích služeb.

Jak již asi z výše uvedeného zamyšlení plyne, největším problémem filmů uvedených pro YouTube kanál je jejich slaboučký datový tok a vysoká míra komprese. Byť černobílý snímek snese mnohé, je to na něm při sledování filmu vidět (předpokládáme při tom dostatečně rychlé a stabilní připojení). Osobně si musím povzdechnout, že "1080p" či "Vysoké rozlišení" se zde stávají až kontraproduktivním zaklínadlem. Méně je někdy více. Precizně ošetřené SD může ve svém důsledku i na zařízení o větším rozlišení (ano, na něm samozřejmě také záleží) podat přesvědčivější obraz, než Full HD, kde jsme to s tou kompresí a snižováním datového toku poněkud přepískli. Vždyť zde uváděný Krakatit má objem téměř dvacetkrát menší, oproti své předloze na Blu-ray a již by se i při rozlišení 1920 x 1080 px jen tak tak nevešel na prodloužená 700 MB CD-R! Sen všech pirátů z doby před necelými dvaceti lety! Ti dnešní by jen ohrnuli nos, mohou-li BD50 odnést na kartě o rozměru microSD a ještě jim zbyde místo.

Umístění nejenom tohoto filmu na platformu YouTube tak směřuje spíše na náhodného diváka, jenž zrovna neví co s načatým dnem a o daný kanál zakopne mezi desítkami jiných, méně legálních. Zjevně spíše myslí na generaci, jež si filmy pouští na displeji svého telefonu během jízdy autobusem, než na lidi budující si ve svých panelákových bytech malé IMAXy. Asi je to tak ale v pořádku. Minimálně je příjemné, že třeba školy nemusejí řešit právní otázky, chtějí-li Vávrův snímek (potažmo Čapkovu předlohu) touto cestou představit svým dětem. A to nejenom během výuky. Složili jsme se na to z části všichni. Teď jde jen o to, aby si jednou někde nějaký chytrý účetní neřekl, že ta média vlastně nepotřebujeme. Abychom si je občas i my, diváci, nezapomněli koupit.

Německé vydání Vávrova filmu Krakatit (disk nese copyright 2017) vychází z restaurované verze NFA. Vybaveno je původní českou zvukovou stopou a dvojí stopou německou - dabing označený jako "retro" nese všechny znaky dobové technologie. Výchozí dabing je čistší, avšak potlačuje hudbu na pozadí i ruchy.
Raritní je disk přítomností druhé, po stranách oříznuté, kratší a technicky výrazně horší německé verze filmu. Tu nalezneme mezi bonusy spolu s anglicky namluvenou audioknihou Čapkova románu R.U.R.



Ta, přes početné zastoupení dobrovolníků (Jedná se o knihu načtenou v roce 2014 v rámci projektu Librivoxbooks.), nese chvílemi nádech strojového čtení. Její umístění na disk působí spíš dojmem zoufalé snahy přijít s nějakým bonusem navíc. Kromě autora předlohy (na přebalu disku uvedeného jako Carel Capek, vypravěč audioknihy jej pak čte "Kapek") nemá s filmem společného nic. Vlastně ani jazyk, v němž zní. Vydavatel pak ve svém nadšení zapomněl, že jej ani svobodné licence nezbavují povinnosti uvést zdroj. Zájemci z řad čtenářů mohou nahrávku nalézt například na webu Archive.org pod svobodnou licencí CC či Public Domain.


Podobně svérázně vyřešil vydavatel i obligátní fotogalerii. Jestli vám připomíná svým výtvarným pojetím, délkou, počtem i výběrem fotografií fotogalerii z bohatšího z českých DVD vydání, nebudete zřejmě daleko od pravdy. Jen byla převedena z kodeku MPEG-2 do AVC při zachování rozlišení i snímkovací frekvence. Ze stejných zdrojů pak bude pocházet též zveřejněný rozhovor s Otakarem Vávrou.



Poslední otázkou do diskuse může být i kvalita lisování disku. Zatímco jedna z mých externích mechanik si s diskem poradí, druhá, trochu citlivější si zatím na jedno bezproblémové načtení dvakrát "ani nemrkla". Jako bych do ní žádnou placku nevložil (platí i pro další disky tohoto vydavatele). Část problému může být samozřejmě i na straně mechaniky.

Obrazu hlavního filmu není v zásadě co vytknout. Restaurátoři odvedli velký kus práce a nebylo vůbec snadné nalézt na obrazu jinou vadu, než prolínací značku (kterou však NFA za vadu "nepočítá").

Podtrženo sečteno, máte-li kvalitní mechaniku a chcete-li si pustit při domácí projekci film Krakatit Otakara Vávry, není německé vydání firmy Ostalgica krokem vedle. Vlastně dopadlo lépe, než by se po některých zkušenostech se značkou (Vzpomeňme Barona Prášila!) člověk mohl obávat. Obraz i zvuk jsou souměřitelné s českým vydáním od NFA. Dokonce bych německé podání obrazu pro jeho větší kontrast subjektivně upřednostnil! Přesto, pokud bych musel volit mezi jedním nebo druhým, volil bych placku od NFA. Nejenom pro hodnotnější bonusový materiál, ale i pro přítomnost vynikající Bílé nemoci na témže disku za cenu přesahující německý Blu-ray o necelou stovku. A to se vyplatí. Ostalgica je v případě českého či slovenského diváka volbou jen tehdy, má-li peněz nazbyt a preferuje kontrastnější obraz, chce-li se učit německy či miluje obskurnosti (přístup firmy k bonusovým materiálům) a netradiční verze či sestřihy oblíbených filmů (východoněmecká verze). Pravdou je, že Vávrovo (stejně jako Zemanovo či Herzovo) dílo působí v kontextu většinové produkce firmy poněkud nepatřičně. Asi jako když si chcete dát v zaplivané nádražní restauraci argentinský steak.

Původní východoněmecká verze Vávrova filmu Krakatit s německým dabingem, větším stranovým ořezem i zkrácenou stopáží se dočkala světové premiéry na BD v roce 2017 péčí svérázného německého vydavatele Ostalgica jako bonus k restaurované verzi NFA.

Obrazová kvalita záznamu je neporovnatelně horší, než jakou nabízejí běžně dostupné alternativy, a to i ta na DVD od Filmexportu. Zvážíme-li přítomnost dabované restaurované verze na témže disku, lze uvedenou verzi vnímat nanejvýš jako raritu a výzvu pro odvážného freakera.

Kromě drobných posunů v podobě několika málo jednotlivých snímků vpřed či vzad v průběhu filmu, nám po první hodině zmizelo náhle snímků 3 161. Tedy 126,4 sekundy při 25fps. Uvedenou pasáž se nám podařilo porovnáním lokalizovat (viz animace níže). Zda byla vystřižena kvůli obsahu či technickému stavu materiálu či z důvodu jiného, soudit nehodláme.

Bylo by ostatně zajímavé sledovat genezi jednotlivých kopií sloužících za podklad toho kterého vydání. Na restaurované i východoněmecké verzi filmu tak například nalezneme ve stejném místě prolínací značku (jež na vydání DVD absentuje) či drobnou rýhu v závěrečné scéně výbuchu.

Na stranu druhou je mnoho nečistot společných právě pro podklady použité na DVD (porovnej screenshoty). I ta nám však může přinést zajímavá porovnání.