Menu se spustí až po přehrání filmu, či po stisknutí příslušného tlačítka na dálkovém ovládání.

Japonské i anglické titulky jsou bílé, dostatečně čitelné.**

Disk 3 obsahuje dvě verze filmu - japonskou, až na nižší datový tok totožnou s diskem 1, a "mezinárodní", vycházející ze stejného zdroje, pouze úvodní a závěrečné titulky byly zaměněny za anglické (řešeno přes druhý úhel videa; ukázky viz. níže), což dosvědčuje i následující srovnání grafů datového toku:

Mezinárodní (anglická) verze se spustí, když je v nastavení zvuku zvoleno anglické znění. Při této volbě se před filmem samotným spustí ještě logo (v nevalné kvalitě) distribuční společnosti Miramax (není součástí výše zmíněného 2. úhlu videa).



* Anglické znění vzniklo přepracováním původních japonských dialogů spisovatelem Neilem Gaimanem. Dialogy i samo vyznění scén se tak v některých případech od toho originálního významově liší, stejně jako pojmenování vybraných reálií (viz recenze českého vydání).
** Anglické titulky jsou totožné s anglickými titulky pro japonské znění z britského vydání.

České vydání filmu (vyšlo 6.5.2010 v edici Film X) má stejný původ, jako britská verze od Optimum Releasing. Alespoň pokud jde o obrazovou stopu. Ta je uložena prokládaně, což nemusí dělat dobře progresivním zobrazovacím zařízením (viz. recenze na britskou edici), přesto jde asi o nejlepší dostupnou PAL verzi filmu (srovnej s progresivním přepisem z Polska níže).
     I když se na první pohled zdá jít o zcela identickou obrazovou stopu (delší ovšem o 2 sec. na konci) a čísla snímků získaná pro srovnání se zcela shodují, stejně jako se zdají být totožné i snímky samotné, měl jsem v několika záběrech subjektivní pocit nižší kvality obrazu, než je tomu u britského předchůdce.
     Problematický byl například hned úvodní průjezd Ašitaky lesem - statický snímek sejmutý v přehrávači MPC-HC jen zvýrazňuje nedostatečný datový tok obrazu a jeho následné kostičkování.

Pro zajímavost přikládám totožný záběr sejmutý standardním postupem používaným freakem k získávání srovnávacích snímků (obraz není filtrován na odstranění prokládání).

Když jsme se snažili v redakci dopátrat příčiny tohoto jevu (oba vjemy by měly být u identického obrazového proudu totožné, nakonec ani ukázky výše nedávají důvod vnímat britskou edici jako mírně lepší než českou), narazili jsme na několik málo dalších zajímavých skutečností. Oba záznamy se od sebe liší v délce...

Délka obrazové stopy britské edice: 2:13:21.22
Délka obrazové stopy české edice:   2:13:23.22

...stejně jako v samotném objemu dat:¹

britská edice: 4 834 893 648 bajtů
česká edice:   4 831 267 933 bajtů

Jak srovnání napovídá (obě stopy byly demuxovány na stejném stroji za použití stejných aplikací), je obrazová stopa českého vydání na jednu stranu mírně delší (o 50 framů, čili 2 s), zároveň však obsahuje menší objem dat (o 3 625 715 bajtů).
     Tato skutečnost svádí k úvaze, že se oba zdánlivě totožné obrazové záznamy ve skutečnosti přece jen mírně odlišují, a to ve velikosti datového toku. Kratší, avšak objemnější, britská verze by měla podávat v kritických pasážích přeci jen mírně kvalitnější obraz (jak ostatně naznačoval už prvotní subjektivní vjem z rozpohybovaného filmu).
     Provedli jsme tedy ještě srovnání grafu datového toku s tím, že jsme na sebe oba proudy odlišné jinak v délce přesně zarovnali.

Je zcela mimo vší pochybnost, že ač vypadají oba obrazové proudy totožně, jsou některé úseky britské edice mírně vyvýšené, a tedy skutečně zásobené větším objemem dat.

Neumíme si zatím zcela věrohodně tuto situaci vysvětlit. Taková míra shody obrazu, čísel snímků i rozložení půlsnímků prokládaného obrazu, stejně jako hlavní tvar grafu je dle našich zkušeností možná prakticky jen tehdy, jde-li o identický obrazový proud vzniklý stejným kodérem ve stejné aplikaci a se stejným nastavením. Všechna vysvětlení, která bychom v tuto chvíli dokázali nabídnout, jsou tedy pouhou spekulací, kteroužto oblast raději opustíme konstatováním, že svou roli možná sehrála přítomnost druhého úhlu pohledu britského vydání (obsahuje kompletní obrázkový scénář filmu).

Jak už naznačujeme u britské edice filmu, není prokládaný záznam dvakrát ideálním řešením pro progresivní zobrazovací zařízení, jako jsou například LCD displeje monitorů. Byť se většina přehrávačů může chlubit filtry, jež se snaží tento nedostatek zakrýt, může dojít na situace, kdy i ony jsou již bezmocné - ty si většinou ještě tak poradí s artefakty po prokládání v rozsahu jednoho dvou snímků, jakmile jich je však za sebou seřazeno více, může nastat (a většinou i nastane) problém.
     Takovým příkladem za všechny může být již nejednou zmiňovaná scéna průjezdu Ašitaky lesem v samotném úvodu filmu. Ta trvá po 89 snímků a každý z nich je poznamenán prokládáním, jež se snaží filtry vyrovnávat. To už je příliš na to, aby si oko nevšimlo minimálně zhoršené kvality obrazu. Díky své náročnosti (mnoho drobných detailů v pohybu) a nedostatečnému datovému toku tato scéna přidává ještě chyby způsobené technickými omezeními kodeku (kostičkování, zrnité vykreslení barev) a v extrému tak může vyprodukovat i snímky, pro něž je slovo "nekvalitní" ještě příliš milosrdné.

Překvapivě daleko větším problémem, než je kvalita obrazu (je třeba si uvědomit, že drtivá většina filmu není tak náročná na zobrazení), se nám jeví český dabing. Pokud jste seznámeni s verzí filmu vydanou na VHS či vysílanou některou z našich televizí, jistě si vzpomenete na Ašitakův až příliš dospělý hlas, či zcela neadekvátní intonaci paní Eboši.
     Skutečnost, že je český dabing zjevně překladem verze anglické lze považovat za mrzutou, ale lze ji také akceptovat (ostatně, Neil Gaiman své úpravy s Mijazakim konzultoval, lze ji tedy chápat za jakousi druhou oficiální variantu). Větší problém nastává tam, kde autor překladu příliš popustil uzdu fantasii a příliš zlákán chápání pojmu "Mononoke" ve smyslu jména² nechá Ašitaku křičet na statečnou San (což je skutečné jméno dívky)³ dnes již legendární "Mono!" (čemuž se autoři titulků, stejně jako sami autoři anglického znění, naštěstí vyhnuli). Podobně diskutabilní jsou například i překlady pasáží popisující vztah mezi Ašitakou a jednou z trojice dívek v mladíkově rodné vesnici. Že se ve vzduchu vznáší tušení incestu je skutečně kouzlo nechtěného.⁴ Nechápou-li ženy v hutích paní Eboši, kdo je autorem povolení k lovu ducha Šišimy (onen "Jelení bůh")⁵, je to proto, že neznají archaické mikado jako označení pro císaře, nikoliv, že by jím opovrhovaly (viz. podobný překladatelský oříšek se želvou v poušti v Blade runnerovi) - ale to už se dostáváme k významovým posunům vzniklým Gaimanovým převyprávěním.⁶
     Historie českých titulků je případ sám o sobě. Celou dobu od oznámení českého vydání filmu jsem žil v napětí, zda se dočkáme k japonskému znění skutečně překladu japonských dialogů (ať už překladem přímo z japonštiny či alespoň překladem oficiálních anglických titulků k japonskému znění - viz. britské i japonské vydání filmu), či zda půjde o překlad anglického znění (tedy fakticky o překlad anglického převyprávění japonského znění). Nakonec se tušené obavy staly skutečností a jde o téměř doslovný přepis českého znění, tedy o přepis volnějšího překladu anglického převyprávění skutečně původního japonského obsahu. Jednoduše řečeno, pod japonskými dialogy vidíme v drtivé míře překlad anglické a často lišící se verze.

Nepříjemná situace, již museli řešit i tvůrci britského vydání, nastává v samotném úvodu filmu. Tam, kde japonská verze stručně uvozuje příběh krátkým titulkem v obraze, užívá anglická a z ní odvozená česká verze vypravěče a onen uvozující titulek se v obraze nenachází (viz. porovnání níže). Pouštíme-li si tedy japonské znění (které vypravěče nepoužívá) s českou titulkovou stopou (respektující přítomnost vypravěče, odpovídá mu i časování titulků) přes obraz určený pro distribuci v USA a v Evropě, jež neobsahuje vložené titulky do obrazu, začnou na nic nechápajícího českého diváka vyskakovat zcela bezdůvodné titulky rozdělené zjevně podle neznějícího mluveného slova. Jelikož autoři britské edice využili pro tuto anglickou titulkovou stopu originální překlad z japonštiny, jsou jejich uvozující titulky střízlivé a střídmé. U "ukecaných" českých titulků však absence vypravěče schází velmi. Celou pasáž vystihuje nejlépe srovnání níže - zároveň také ilustruje rozdíl Mijazakiho japonského pojetí a "euroamerického" pojetí Neila Gaimana (anglické titulky k oficiálního překladu z japonštiny jsou převzaty z britské edice - v japonské edici by pod nimi byl patrný japonský text uprostřed obrazu).

Poněkud nesourodě působí anglická transkripce režisérova jména a nepřeložených názvů některých jeho filmů na obalu v porovnání s českou transkripcí Tokia tamtéž a s českou transkripcí jmen v samotných titulcích. Hajao Mijazaki je samozřejmě správně česky. "A Kaze no tani no Naušika", když už jsme u toho...

¹ Za referenční použijeme velikost uváděnou ve vlastnostech souboru OS Windows XP. (Zpět)

² Mezi příznivci filmu se vedou nekonečné diskuse, zda překládat japonské "Mononoke Hime" jako "Princezna Mononoke" (kde je Mononoke jméno), "Princezna duchů", či Antonínem Tesařem nabídnutým názvem "Posedlá princezna" (přičemž ani tato možnost neodporuje obsahu filmu). Japonské slovo mononoke každopádně vyjadřuje to, co bychom v našem kulturním prostředí označili nejblíže jako lesní duchové či lesní bozi. Jelikož je dívka jedním takovým božstvem nejen vychovávána, ale též zastává po své adoptivní matce vlčici Moro vůdčí postavení, zdá se být překlad pojmu hime jako princezna (či tradičněji infantka) v podstatě správné, byť je v některých evropských kulturních oblastech pojem princezna vázán spíše na její vztah k příslušně urozenému muži. Zajímavé jistě je, že se Gaiman v anglické verzi uchyluje také k užívání dívčina skutečného jména San a její označení za "Mononoke" nacházíme v podstatě pouze v dialogu, v němž paní Eboši vysvětluje Ašitakovi, co je tajemná dívka zač. Dle mého se spíše snaží vysvětlit publiku pojem mononoke jako takový, než že by bylo jeho primárním záměrem ji takto pojmenovávat. Jsem přesvědčený o tom, že k celé kauze dívčina jména došlo díky snaze o atraktivní distribuční název, kde by se spíše slušelo použít Princess of Mononoke(s). Ostatně, kdysi jsem měl pod rukou vygooglovanou krátkou zprávu z časopisu Variete, v němž byl film těsně po svém vzniku překládán do angličtiny jako "Princess of Phantoms". Pokud by tedy český distributor nechtěl používat "duchy", bylo by asi správnější přeložit název jako "Princezna mononoke" či podle výše zmíněného Tesařova návrhu. (Zpět)

³ San ovšem znamená totéž "pan" (připojuje se k uctivém oslovení, není však striktně užívanou pouze pro osoby mužského pohlaví), o což se opírají zastánci tvrzení, že nejde ve skutečnosti o žádné jméno. S tímto tvrzením bych osobně polemizoval - nakonec jde o jméno, jež dala dívce nejspíš sama vlčí bohyně Moro - vychází-li z obecného označení člověka, má to logiku. (Zpět)

⁴ Dívka byla Ašitakovi zaslíbená. V okamžiku dosažení dospělosti se měla stát jeho legitimní manželkou. Označení "bratr" a "sestra" je míněno v přeneseném smyslu, nešlo o skutečné sourozence. (Zpět)

⁵ Podobně jako u Ašitakova jelena (smyšlené zvíře) jde o směs tradičního japonského ducha - obra Daidarabočiho, jenž kráčí noční krajinou a žne životy (a jeho stopy dávají vzniknout jezerům) a bájného kirina převzatého z čínské mytologie (původně drak s jelením parožím, rybí pokožkou kopyty dobytčete a lvím ocasem - sehrává podobnou úlohu, jako evropský jednorožec; v japonštině však kirin / quilin označuje také žirafu). Otázkou je, proč byla označení některých konkrétních duchů / božstev vůbec "euroamerikanizována". (Zpět)

⁶ Např. postoj mužů k ženám v železárnách (byl dán vírou, že přítomnost ženy v hutích, zvláště v období menstruace, znehodnocuje železo, neboť je tím znevážen celý posvátný proces) - paní Eboši svým rovnostářstvím nebourá pouze předsudky o postavení žen ve společnosti, jak by se z Gaimanova převyprávění zdálo, ale také se staví proti náboženským dogmatům vůbec. Paní Eboši je Mijazakiho jednoznačně nejkomplexnější a nejzajímavější postava. (Zpět)

Zajímavostí série filmů studia Ghibli vydaných firmou Optimum Releasing je možnost pustit si je celé v podobě obrázkového scénáře. Pod standardní zvukovou stopou a titulky se tak ve druhém úhlu obrazu odehrává příběh filmu v podobě kontinuální více než dvouhodinové série statických črt.

Stopa s obrázkovým scénářem je uvedena japonským názvem filmu. Disk také obsahuje ve svém kořenu adresář JACKET_P, v němž jsou uloženy zvláštní obrazové proudy s obrázky, jež by měl přehrávač zobrazit v případě pausy (viz obrázek níže a vpravo).

Film zjevně vychází z původní mezinárodní NTSC verze. Na disk je uložen prokládaně, což může mít pro progresivní zobrazovací zařízení bez kvalitních filtrů poněkud fatální následky. Nejvíce ohrožené jsou podobně náročné scény, jako ty z našeho příkladu (rozzuřený kanec se prodírá hořícím lesem, Ašitaka projíždějící lesem atp.). Pro srovnání je přiložen též snímek z progresivního videa u polského vydání filmu.

Titulky jsou u japonských anime vydaných v Británii standardně žluté.

* Anglické znění vzniklo přepracováním původních japonských dialogů spisovatelem Neilem Gaimanem. Dialogy i samo vyznění scén se tak v některých případech od toho originálního významově liší, stejně jako pojmenování vybraných reálií (k rozdílu v překladech též viz. recenze českého vydání).

** V menu Nastavení nelze vybrat možnost japonského zvuku bez titulků.

Menu se zobrazí teprve po přehrání filmu. Někteří redakční kolegové to upřednostňují (standa.e), já v tom vidím nepříjemnost ve chvíli, kdy chci měnit nastavení filmu a musím z něj kvůli tomu nejprve vyskakovat do příslušné nabídky.

Samotný záznam je málo ostrý, v některých scénách jsou patrná poškození filmového pásu (viz. tři příklady níže).

Polské titulky k anglickému dabingu jsou bílé.**

* Známo též jako voice-over, nebo lektor. Dialogy jsou čtené jedním mužským hlasem přes potlačené původní anglické znění.
** Vzhledem k tomu, že se na disku kromě polského rychlodabingu nachází jen anglická zvuková stopa, jsou použité Gaimanovy dialogy na místě. O rozdílech v překladu blíže komentář k českému vydání.