Urania s.r.o. si pro své vydání rozdělené do čtyř samostatných disků vybrala přepis pořízený konsorciem RusCiCo. To celý opus převedlo do televizní normy PAL v anamorfním širokoúhlém formátu a na evropském trhu jej vydalo v podobě pětidiskového boxsetu s nejméně dvěmi variantami obalů. Recenze těchto počinů nalezneme například na dvd outsider, DVD Times a velmi podrobně (naneštěstí ve španělštině) též na zonaDVD, mající s naším bratrským webem Zónou jen pramálo společného. Pro srovnání s poněkud méně zdařilým přepisem do NTSC pak můžeme odkázat na Beavera a Savanta.
Obraz:
Obrazovou kvalitu přepisu filmů můžeme označit za solidní. Přesto dochází v tmavých a sešeřelých scénách ke zvýšení zrnitosti a občas se v obraze objeví drobné kazy, jakými jsou pro starší filmy typické smetí, vertikální bílé linky napříč obrazem, stopy po přehnutí filmového pásu, či chyba v barevnosti. Následující mozaika výřezů pochází ze čtvrtého dílu a názorně demonstruje některé z popsaných vad:
- Vertikální linky: 13616, 14276 a 33469.
- Barevný kaz: 14276 vpravo (nahnědlá skvrna).
- Přehyb filmového pásu: 36812 (nejspíš vnější hřbet přehybu) a 14260 (linie mezi dvěmi různě jasnými oblastmi tvoří nejspíš vnitřní hranu přehybu. Na výřezu začíná zhruba ve dvoutřetinové výšce při levém okraji za temenem dragouna, sleduje zdánlivou hranu oblaku až k číslici 0, poté vytváří prudký oblouk vybíhající opět po zdánlivé hraně oblaku směrem dolů, načež se jako vlna dostává pozvolným klenutím vzhůru u k pravému okraji výřezu v jeho zhruba tříčtvrtinové výšce. Část výřezu nad ohybem je tmavší, než většina obrazu pod ním. Pokud budete mít s nalezením ohybu problém, doporučuji snímek zmenšit, či si poodstoupit od monitoru. LCD displej ukazuje tuto linii výrazně zřetelněji).
Restaurátorské zásahy nejsou na první pohled zcela zjevné, snad s výjimkou následujícího klíčového snímku z prvního dílu, v němž to bylo s mírou retuše možná přehnáno (sledujte oblohu):
Zbylé disky jsou na tom již s datovým tokem o poznání lépe. Při průjezdech vysokou trávou, explozích, ohňi, vlnící se vodní hladině s odlesky, ale ani v mlze a šeru nemá obraz tendenci vytvářet jednolité barevné "mapy", ani lehce "plavat" (mlha, šero), či "kostičkovatět", jak se ostatně můžete při zapnutém JavaScriptu přesvědčit sami u výběru ze třetího...
15572 | 83976 | 73376 | 84984 | 107800 | 111573
42852 | 45410 | 47362 | 51892 | 91304
Jas obrazu po celou dobu nepříjemně kolísá. Bez ohledu na zobrazovací technologii v něm dochází k jakémusi chvění a třepotání přesouvajících se jasnějších oblastí (ze všeho nejvíc mi to připomíná polární záři), což mnohdy působí velmi rušivě. Dost možná by si tento stroboskopický efekt zasloužil zvláštní příbalový leták s varováním pro epileptiky. Následující série snímků pochází ze čtvrtého dílu a my se na ní pokusíme celý jev co nejvěrněji demonstrovat. Podotýkáme však, že jde o simulaci za pomoci JavaScriptu (nutno povolit), v níž se na ploše zobrazuje nikoliv video, nýbrž řada statických snímků:
Obecně nejjasnější oblastí většiny snímků přepisu je ovál uprostřed obrazu, jenž směrem k rohům a okrajům silně tmavne:
Lokalizace disku:
a) obal:
b) Česká zvuková stopa:
Přítomnost české zvukové stopy je dalším znakem odlišujícím vydání Uranie, s.r.o. od původního boxu konsorcia RusCiCo. Její přínos a úroveň lze ovšem označit za diskutabilní. Nejenom že dochází k výraznému potlačení ruchů a doprovodné hudby a po zvukové stránce zní uměle a studiově, ale ani herecké výkony nepatří k nejoslnivějším. Po této stránce lze disk směle ohodnotit jako tuctový a nijak nevyčnívající produkt.
c) Překlad menu:
Menu se stalo nepochopitelným trojjazyčným hybridem. Že se texty v hlavním menu prolínají střídavě z ruštiny a azbuky v češtinu s latinkou, lze akceptovat jako tvůrčí záměr (napovídá tomu i technické provedení). Obě jeho podoby si můžete prohlédnout zde (vyžaduje zapnutý JavaScript):
d) České titulky:
Ani jedna z nabízených ruských zvukových stop nejde bez českých titulků spustit. Ty jsou zpracovány spíše průměrně, z mluvnické a z formální stránky pak možná ještě hůř. Jak si podrobněji ukážeme, nejde v žádném případě o práci nejzdařilejší.
Po technické stránce jsou titulky provedeny uspokojivě a čtou se dobře. Po stránce formální však za zásadní nedostatek považuji ignorování změny mluvčího. Následující snímek (s polovičním rozlišení oproti originálu) pochází ze třetího dílu, zhruba z času 00:05:16, mohl by však pocházet ze kteréhokoliv místa čtyřdiskového opusu. Malý Péta Rostov v ní žádá rodiče, aby jej pustili bojovat proti Napoleonovi:
- Hlouposti, musíš se učit.Druhý nedostatek titulků, tedy žalostná úroveň české gramatiky, je snad ještě závažnější. Jak si ukážeme níže, je jejich autor zcela bezradný v otázkách interpunkce. A to i v takové trivialitě, jakou je oslovení. Potom nás již nemůže překvapit ani důsledně (a zcela chybně) uplatňovaná poučka, že "před spojkou 'a' se čárka nepíše".
- To nejsou žádné hlouposti,
Ano. Michajle Ivanyči půjdeme,Tolstého dílo je klasikou a přímo vybízí ke specifické práci s jazykem i u překladu. Přesto mám za to, že všeho moc škodí, tedy i rusismů. Armády v překladu totiž neustupují, nýbrž odstupují, baron je, možná zbytečně, bárinem, ženské jméno Elén také nevypadá dvakrát důvěryhodně, o francouzském kapitánovi Rambalovi (míněn Ramballe) ze čtvrtého dílu ani nemluvě.
řekni jak to chceš vlastně předělat.
Jednoduše řečeno, Uranie si ve své titulkové sadě uřízla z ostudy kabát. Je smutným paradoxem, že se tak stalo na již klasické adaptaci ruského klasika.
Samostatnou kapitolou budiž nevyrovnanost způsobu překladů francouzštiny v rámci titulků i originální zvukové stopy, kde se ne zrovna systematicky míchají voice-over a titulky, respektive titulky samotné pod francouzštinou.
Ve filmu se setkáme zhruba se třemi momenty použití francouzštiny (jež vyplývá jak z logiky děje, tak ze samotné Tolstého předlohy). První situace nastává například při jednání Napoleona se svými generály. V tuto chvíli je téměř bezpodmínečně nutné seznámit s jejich dialogem i diváka neznalého "franštiny" a tvůrci filmu na to pamatují - Napoleonova slova jsou podbarvena pravým ruským voice-overem, známým u nás například z Rogožkinových "loveckých" spektáklů. České titulky jsou pak samozřejmostí.
Jiná situace nastává, jde-li o dialogy nepodstatné pro děj (např. útržky rozhovorů francouzských vojáků), či jde-li z logiky děje o situaci, v níž proti sobě stojí Rus a Francouz a ani jeden nerozumí, co říká ten druhý. Jelikož je film vyprávěn Rusy a z pohledu Rusů, je Francouz tím, jehož řeči prostí Rusové nerozumí, a proto jí nerozumí ani divák samotný (pokud, samozřejmě, tento jazyk neovládá). V případě takovéhoto autorského záměru je v pořádku, není-li francouzština podložena ani voice-overem, ani titulky. Příkladnou scénou budiž ta, v níž zhruba ve 13. minutě čtvrtého dílu francouzský kapitán Ramballe hledá v domě Bezuchových barona. Snaží-li se domluvit se sluhou, neví ani jeden z nich, co ten druhý říká. Titulky správně absentují. Ve chvíli, kdy Pierre Bezuchov zachrání důstojníkovi život, je jejich francouzsky vedený dialog také správně otitulkován - oba francouzštinu ovládají, a tedy i divák rozumí, o čem je řeč. Potud by bylo vše v pořádku, pomineme-li, že jinde byl v dialogu dvou francouzů použit již zmíněný voice-over.
Zda je na ruském vydání pro Rusy v tuto chvíli použito titulků také, či zda jsou Rusové o tento překlad ochuzeni, mohu na základě dostupných materiálů rozhodnout jen těžko. Stejně tak může jít o (tentokrát chválihodnou) aktivitu Uranie. Ta ovšem jen o kousek dál takto nastavené pravidlo sama boří (byt tentokrát ve prospěch literární předlohy).
V šestatřicáté minutě čtvrtého dílu se Pierre Bezuchov snaží přesvědčit francouzského generála Davousta, že není ruským vyzvědačem. Scéna se věrně drží Tolstého předlohy, a to až do momentu, v němž vydá Davoust strážím pokyn, aby zajatce odvedly. V mém Vilímkově vydání Vojny a mír (překlad Viléma Mrštíka) stojí na straně 52 doslova:
"Když jej pobočník upozornil na zajatce, zamračil se a kývnuv hlavou směremVe filmu je tato situace lehce odlišná. Davoust přikáže Pierra odvést, pobočník se otáže, co s ním mají udělat, načež se Pierre otočí a sleduje stručný dialog mezi Davoustem a jeho pobočníkem, jenž již podložený titulky není. Vzhledem ke knižní předloze správně - Pierre nemá tušit, jaký jej čeká osud. Vzhledem k logice a pravidlům nasazení titulků popsaných výše jde však o "podvod na diváka" - Pierre totiž francouzsky umí a musí tedy vědět, o čem oba Francouzi rozprávějí. Proto měla být jejich slova otitulkována, byt by byla sebebezobsažnější a žádnou odpověď Pierrovi nedávala.
k Pierrovi, pravil, aby jej odvedli. Ale kam jej měli vésti: zda do kolny
zpět, či na popraviště, které mu cestou po Děvičím poli ukázali jeho
soudruzi, Pierre nevěděl. Obrátil hlavu a viděl, že se pobočník ptá po čemsi.
"Nu ovšem!" pravil Davoust, ale "co", Pierre nevěděl."
Každopádně rozhodnout, kdy je který titulek (ne)použit správně, se bez znalosti originálních vydání filmu a bez znalosti Bondarčukova autorského záměru, budu odvažovat jen opatrně. Raději výše napsané chápejme jako slova k zamyšlení, než jako slova kritikova.
Závěrem:
Přestože samotné podklady dodané konsorciem RusCiCo vyloženě neurazí (a píši tak s vědomím stáří filmu), nejde o žádný cizelérský kousek. Drobné vady obrazu i jiné nedotaženosti by člověk velkoryse přehlédl, mihotavé kolísání jasu mne však rušilo velmi (at už na TV, tak na CRT monitoru i LCD displeji). Dabing i české titulky řadím spíše do pásma podprůměru naší distribuce. Podivně "donepřeložené" bonusové materiály pak dojem z disku sráží ještě hlouběji a člověka napadá, zda byly za takovéhoto stavu vůbec nutné. I přes tyto nedostatky a přes absentující pátý bonusový disk považuji vydání celého opusu za velmi přínosné, nebot jen málokterý film mne donutí jít do rodičovské knihovny a popadnout špalíčky vydané Vilímkem v Praze někdy v první polovině První republiky. A čerta záleží na archaickém překladu Tolstého textu (naopak!), či věčném dohledávání překladů z francouzštiny někde pod čarou...
